Sluchové postižení rozdělujeme na lidi, kteří jsou ohluchlí (ztráta sluchu až po rozvinutí mluvené řeči), nedoslýchavé (různorodá skupina – lehká, střední, těžká nedoslýchavost) a prelingválně neslyšící (osoby, které se narodily plně neslyšící nebo ztratily sluch před rozvojem řeči).
Je tedy zřejmé, že neslyšící nejsou skupina stejných lidí. Někteří neslyšící mluví a odezírají, jiní komunikují znakovým jazykem. Jako způsob komunikace se často využívá psaní.
Typy komunikace
Mluvená řeč neslyšících je různě srozumitelná, často je potřeba si na ni zvyknout. Z toho důvodu je v zaměstnání vhodné určit kontaktní osobu, který bude s neslyšícím jednat, bude zvyklý na jeho způsob promluvy.
Pokud zvolíte způsob komunikace psaní, uvědomte si, že český jazyk umí dobře osoba ohluchlá. Osoba nedoslýchavá a neslyšící od narození má různou úroveň znalosti českého jazyka od dobré úrovni až k hranici gramotnosti. Např. znakový jazyk nerozlišuje tykání a vykání, proto tento jev dělá neslyšícím problém, také mají problém s předložkami, slovní zásobou apod.
Odezírání je nejčastější způsob komunikace neslyšících se slyšícími. Odezírání je velmi náročné a vyčerpávající, lze odezřít jen několik hlásek, zbytek si musí odezírající domyslet. Navíc melodii hlasu odezřít nelze, proto např. ironii lze zachytit velmi těžko. Při odezírání je třeba dodržet pravidla – najít si klidné místo, mluví jen jedna osoba, obličej otočený k neslyšícímu, přiměřená vzdálenost a osvětlení.
Znakový jazyk je přirozený, plnohodnotný, samostatný jazyk, který má svoji gramatiku a slovní (znakovou) zásobu. Existují různé znakové jazyky. Národní znakové jazyky vznikly stejně přirozeným dlouhodobým vývojem jako národní jazyky mluvené. Český znakový jazyk není na celém území ČR stejný. Tato variabilita je přirozeným jevem, který se vyskytuje ve všech jazycích.
Znakovanou češtinu (češtinu podporovanou znaky) vytvořili slyšící lidé z potřeby komunikovat s neslyšícími lidmi. Je to umělý systém, který představuje užívání jednotlivých znaků znakového jazyka, používá gramatiku českého jazyka. Pro gramatická slova (např. předložky, spojky), která znakový jazyk nepoužívá, tvoří nové znaky. Pro osoby nedoslýchavé a ohluchlé může být někdy znakovaná čeština užitečnou pomůckou pro odezírání. Základním předpokladem je znalost češtiny a znalost znaků.
Zásady komunikace s neslyšícími
Komunikace s neslyšícími se řídí určitými pravidly a zásadami. Je dobré je znát a řídit se jimi. Proto si je podrobně zmíníme.
-
Před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením navážeme zrakový kontakt. Pokud se na nás nedívá, můžeme jej upozornit lehkým dotykem na rameno, paži nebo předloktí, že s ním chceme hovořit. Zrakový kontakt udržujeme po celou dobu rozhovoru.
-
Každého člověka se sluchovým postižením se zeptáme, zda chce mluvit, odezírat, psát, nebo používat znakový jazyk. Otázku můžeme i napsat.
-
Odezírání bez pomoci sluchu není spolehlivá metoda vnímání mluvené řeči. Odezírající osobě předem sdělíme téma hovoru.
-
Při hovoru s nedoslýchavým člověkem nezvyšujeme hlas a nekřičíme. Zajistíme vhodné poslechové podmínky bez okolního hluku.
-
Doprovází-li člověka se sluchovým postižením tlumočník či jiná osoba, vždy oslovujme přímo člověka, se kterým jednáme, nikoliv jeho doprovod.
-
Občas požádáme, aby nám člověk se sluchovým postižením svými slovy sdělil, co nám rozuměl (nikdy se neptáme, zda nám rozuměl). Ptáme se zásadně vždy po každém důležitém sdělení.
-
Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení. Proto k takovému člověku přistupujeme se stejným respektem a ohledem na důstojnost jako k člověku bez postižení. Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, ale snažíme se najít cesty, jak se vzájemně lépe dorozumívat.
-
Na konci každého uceleného sdělení uděláme malou pauzu. Při tlumočení vždy dochází k malému časovému posunu. Tlumočník musí mít čas přijmout informaci, zpracovat ji a zprostředkovat.
-
Dáme prostor neslyšícímu vstřebat informace, zeptat se na doplňující otázky. Chce-li se neslyšící člověk zeptat na doplňující informace, poskytněme mu k tomu čas. Na konci hovoru se ho sami zeptáme, zda potřebuje něco dalšího upřesnit.
-
Při odchodu dejme neslyšícímu písemné sdělení o tom, co jsme projednávali.
Výhody pro zaměstnavatele
Zaměstnávání lidí se sluchovým postižením přináší pro zaměstnavatele jisté výhody.
Zahrnujeme mezi ně:
-
možnost plnit povinný podíl zaměstnanců se zdravotním postižením
-
možnost uplatnění slevy na dani z příjmu
-
snížení mzdových nákladů díky státní dotaci
-
získání stálých a motivovaných zaměstnanců
-
pozitivní dopad na image organizace
Mezi pracovní uplatnění, která mohou vykonávat, patří různá řemesla (krejčí, švadlena, elektrikář, automechanik, čalouník, kadeřnice, práce v tiskárně, svářeč, kuchař, cukrář, pekař, zubní technik, malíř pokojů, lakýrník, truhlář, zahradník, zámečník atd.), pomocné práce (hospodyně, etiketování a balení výrobků), administrativní práce (skenování, vkládání dat, účetní, referent), práce na počítači (správce sítě, grafik, programátor) nebo se mohou uplatnit v pedagogické a sociální oblasti (pedagog, trenér, sociální pracovník, psycholog).
Tento text byl napsán ve spolupráci se společností APPN. Společnost pomáhá lidem se sluchovým a kombinovaným postižením při hledání pracovního uplatnění, poskytuje profesní poradenství, právní poradenství i on-line tlumočnickou službu.