Přijdeš do šatny, převlékneš se do pracovního a projdeš halou, kde to voní po kovu a barvě. Na směně už je slyšet první smích – někdo si dělá srandu, že včera nalakoval i botu. Krátká porada se šéfem, kde se rozdělí práce – víš, co Tě čeká.
Začínáš navěšováním dílů. Každý kus má své místo, svůj způsob uchycení. Je to trochu jako puzzle – musíš přemýšlet, jak je zavěsit, aby barva pokryla, co má. Něco zamaskuješ, aby se tam lak nedostal, něco očistíš.
Po přestávce na kafe se přesouváš ke svěšování. Díl, co ráno visel holý, je teď v nové barvě. Prohlédneš ho, zkontroluješ každý detail.
Je tu teplo, je tu živo, ale žádný chaos. Každý ví, co dělá.
V poledne skočíš na oběd do jídelny – polívka, hlavní jídlo a za pár korun. Odpoledne uteče rychle – finišujete poslední várku. A pak – sprcha, převléct, ještě pokec v šatně.
Odcházíš domů s pocitem, že jsi odvedl kus poctivé práce. Že za Tebou něco je – něco, co bude součástí velkého stroje nebo krásného výrobku.
Každý den trochu jiný, ale vždycky ve stejném duchu:
Máš-li rád pořádek, přesnost a uspokojení z hotového kusu, bude Tě to bavit.
Nehledáme supermana. Hledáme někoho, kdo ví, že bez šikovných rukou to nikdy nebude fungovat. Jestli se v tom poznáváš, ozvi se nám.
Pokud máš zkušenosti z práškové lakovny jako lakýrník, jsme otevřeni diskuzi i na tuto pozici.
Nechcete odpovídat na mobilu? Nechte si nabídku připomenout později.
