Nervozita dokáže udělat své. Předem nacvičené odpovědi ze sebe soukáte jako kandidát na cenu Chaotický vypravěč roku a nakonec ještě nechtěně uděláte nějakou ostudu. Jakých pět věcí na pracovním pohovoru raději neříkat?
22. 11. 2013
1. Ne, nechci nic vědět
Na konci pohovoru se personalisté obvykle ptají: „Je něco, na co byste se chtěl zeptat?“ Zakroutit hlavou a říci, že ne, je velká chyba. Uchazeč bude působit jako člověk, který o práci v dané firmě až tolik nestojí. Připravte si proto předem pár otázek, z nichž alespoň jednu nebo dvě podle situace položíte. Neptejte se na věci, které se dají najít na webu firmy nebo na to, co už personalista zmínil.
Příklady dobrých otázek:
- Jak vypadá typický pracovní den/týden na této pozici?
- Co vás osobně na práci v této firmě nejvíce baví?
- Jaké mylné představy mají uchazeči o vaší firmě?
- Co bych měl zvládnout do konce zkušební doby?
- Je možnost časem přestoupit na jinou pozici?
2. Moment, jen si to vezmu
Před pracovním pohovorem si rozhodně vypněte mobilní telefon. Pokud vám zazvoní uprostřed toho, kdy debatujete s personalistou, je to velké faux pas. A kdo v této situaci hovor dokonce přijme, může se rovnou pakovat k východu.
3. Můj šéf byl příšerný
Častá otázka na pohovoru zní: „Proč odcházíte z předchozí práce?“ Reagovat květnatým pomlouváním předchozího šéfa, kolegů nebo zaměstnavatele jako takového, není dobré. I kdybyste stokrát byli v právu, personalista nezná ani vás, ani firmu, kde jste působili. Na základě vašich lamentací si tedy nejspíš pomyslí: kdo ví, jestli chyba nebyla hlavně na jeho straně.
4. Kolik bude můj plat? A dáte mi stravenky?
Otázku finančního ohodnocení otevírá vždy jako první personalista. Obvykle neřekne konkrétní částku, ale uchazeče se zeptá: Jaký plat si představujete? Zajímat se o výdělek, benefity a délku dovolené jako první, navíc v první polovině pohovoru, rozhodně není dobrý tah. Musíte totiž vzbudit dojem, že vás zajímá hlavně práce pro danou firmu a peníze jsou až na druhém místě.
5. Kde se vidím za 5 let? Na vašem místě!
Někdy se personalisté ptají, kde se uchazeč vidí za rok, pět nebo deset let. Chtějí tím zjistit, jestli člověk dokáže o své kariéře přemýšlet dlouhodobě, jestli má nějaké cíle a podobně. Říci, že za pět let se vidíte na místě toho, kdo pohovor vede, je možná vtipná historka do hospody. Personalistu tím však pravděpodobně moc nepobavíte.
Prace.cz