Jak s ostatními v práci mluvíme, vytváří obraz o tom, jací jsme. Třeba poctivě dřeme, ale když kolegům odmlouváme, nejsme jim ochotní pomoct nebo naopak působíme nejistě, zapíšeme se podle toho. Povýšení nás pak zbytečně míjí. Jak reagovat, aby se to nestalo?
„To nejde.“
Některé věci opravdu nejdou provést, i kdyby se člověk stavěl na hlavu. Přijde-li za vámi šéf nebo kolega s komplikovaným problémem, touto odpovědí ovšem šetřete. Než ji použijete, zkuste se zamyslet, jestli by se nějaké řešení nenašlo. Stejně to řekněte i žadateli: „To je hodně komplikované. Zkusím nicméně prověřit, jestli by to nějak nešlo.“ Třeba se během tohoto procesu hledání nějaké řešení přece jenom objeví. A pokud ne, už můžete argumentovat: „Nejde to, protože…“ Nebo: „Šlo by to, ale ne úplně v takové podobě, jak jsi požadoval/a.“ Tak ukážete otevřenost vůči novým řešením a ochotu hledat alternativy.
„To není můj problém.“
Možná, že vás někdo žádá o něco, co nespadá do vaší náplně práce. I když se vás jeho problém přímo netýká, není dobré odpálkovat ho výše uvedeným způsobem. Vysloužíte si pověst někoho, kdo je neochotný a nemá ani ponětí o tom, co to je týmový duch. Než dotyčného odmítnete, rozmyslete si, jestli byste si nenašli pár minut a nezkusili mu pomoci. A pokud je nemáte, řekněte to mile. „Rád bych vám pomohl/a, ale dělám na něčem jiném a mám teď hodně práce. Zkuste se ale zeptat XY.“
TIP: Jak poznat, že je na čase změnit místo? Napovědět může těchto 5 signálů. Pokud se v nich najdete, stojí za to uvažovat o nové práci.
„Ale vždy jsme to dělali takhle.“
Změny nebývají příjemné. Měnit zaběhnuté pořádky se málokomu chce. Jenže v dnešní době se vše mění neustále. Firma a lidé v ní musejí reagovat na nové podmínky každou chvíli. Bránit se tak, že něco běží ze zvyku, šéfa těžko přesvědčí, aby se v tom ve zvyku pokračovalo. Pokud by měl tenhle argument zaznít, pak s nějakým opodstatněním: „Vždycky jsme to dělali takhle, protože na to navazovalo xyz. Jestliže to teď změníme, tato návaznost se zkomplikuje.“ Tento přístup ukáže, že nad procesy přemýšlíte a staré zvyky nehájíte jen z pohodlnosti, ale proto, že k tomu existuje důvod.
„Pokusím se.“
Firma dostala zakázku, se kterou nepočítala. Má poněkud šibeniční termíny, a tak se se snaží zjistit, jestli je v silách zaměstnanců zakázku včas dokončit. Uslyší-li lidé z vedení výše uvedenou odpověď, asi je to moc nepotěší. Potřebují vědět, jestli ano, nebo ne. Neznamená to, že musíte kývnout. Můžete i odmítnout, protože opravdu není ve vaší moci to zvládnout. Pak bude jasné, že je potřeba najmout posily a je zas na jiných, aby to rozhodli. Od vás se chce jasná a závazná odpověď. Proto neříkejte „pokusím se“, ale „udělám to“, nebo „nestihnu to, nemám na to kapacitu“.
„To je asi hloupé, co teď řeknu, ale…“
Podobné úvodní věty používáme, když si něčím nejsme jisti. To ale nemusí nikdo vědět. Ostatně vedeme-li běžnou poradu, každý dává nějaké návrhy s tím, že se pak dohodneme na těch nejlepších. Ty vlastní je zbytečné předem zpochybňovat. Prostě rovnou řekněte: „Navrhuji“ nebo „Doporučuji“. Jestli se váš nápad neujme, neznamená to přece, že je hloupý. Jen někdo přišel s nápadem, který se ostatním zamlouval víc. Nepodřezávejte si sami pod sebou předem větev. Budete působit nejistě a svému návrhu, třebaže bude dobrý, cestu k úspěchu zrovna neproklestíte.
Necítíte se v práci příjemně? Nikdo na vaše návrhy nebere zřetel? Na Prace.cz se poohlédněte se po jiném zaměstnání.