Dřív mě práce bavila, ale teď už je to nudná rutina. Nebo je práce fajn, ale pod novým šéfem se špatně dělá. Tak přežívám a představuju si, jaké by to bylo, kdyby… Proč si to ale jen představovat? Změnu má každý ve svých rukou. Musí pro ni však něco udělat. A zaplašit myšlenky, které ho od ní odrazují.
Už jsem tu moc dlouho a ujel mi vlak
Někteří lidé chtějí jít stále za lepším a zkoušejí pořád něco nového. A pak jsou lidé, kteří zůstávají “za pecí”. K tomu, aby něco změnili, je musí postrčit hodně silný impulz. A pokud nepřijde, nejsou ke změně příliš ochotní. Patříte mezi ně?
Možná, že časem vaše spokojenost v práci slábla, ale vy jste nic nepodnikli. A teď, kdy je takřka na nule, vám připadá, že už je příliš pozdě na to, abyste něco změnili. V hlavě vám běží smyčka: Vždyť jsem tu už sto let. Kde mě teď vezmou? Skoro celý život dělám to a to a nic jiného neumím. To už dneska nebude nikomu stačit.
Přitom je to nesmysl. Pracovní zkušenosti se sčítají. To, co děláte celý život, mohou někde velmi ocenit. A pokud vám přece jenom něco uteklo, můžete si vzdělání doplnit. Nikdo nevystačí se stejnými znalostmi věčně. Prokážete-li u pohovoru, že jste se v kurzu snažili nabrat nové know-how, budou to body pro vás.
Raději to nezkusím, co kdyby to nevyšlo
Takové myšlenky nás většinou udržují ve stavu jakési smířenosti s tím, že člověk sice není příliš spokojený, ale jinde by stejně neměl šanci, tak co. Je to pohodlné, ale málo uspokojující. Někdy může jít také o obranný postoj: Kdybych začal/a rozesílat své CV a nikde by mě nevzali, potvrdily by se mi moje chmurné vyhlídky. Takhle existuje alespoň malá naděje, že mám ještě na pracovním trhu šanci.
Jenže tu dotyčný/dotyčná nikdy nevyužije, aby se nepotvrdilo, že… je to začarovaný kruh, který nám brání začít něco nového. V současnosti, kdy je nouze o pracovité lidi, se vám těžko stane, že by o vás neměl zájem vůbec nikdo. Jen může chvilku trvat, než narazíte na nabídku, která by vám přesně seděla. Nenechte se odradit. I když vám známí budou tvrdit, že našli místo snů za týden. Tak určitě…
Teď není na změnu čas
Pravda je, že doba je složitá. Jenže éra, kdy se zdálo všechno nekonečně stabilní, je zřejmě pryč. Vždycky si člověk najde něco, co bude považovat za riziko a co ho bude odrazovat od změny zaměstnavatele. Navíc navzdory nejrůznějším událostem je pracovní trh stále v situaci, kdy je na něm nedostatek lidí. Takže doba je ke změně zaměstnavatele naopak vhodná.
Zbytečně nečekejte
Je zajímavé, že v podobných úvahách, které nás odrazují od změny, můžeme prodlévat léta. A je to škoda. Kdyby nás vyhodili, museli bychom si práci hledat stejně; jinou možnost bychom neměli. Tak proč to neudělat už ve chvíli, kdy sami cítíme, že změna by nám prospěla?
Mnohokrát jsme psali o tom, že hledání práce je proces, který chce úsilí, trpělivost a také trochu komunikační obratnosti. Dá se to zvládnout. Na začátku je nutné napsat životopis. To není raketová věda. Když se zamyslíte, přijdete na to, že umíte spoustu věcí a máte dostatek praxe, na které se dá stavět. Stačí to jen šikovně poskládat do CV.
Hlavní je být aktivní
Pak je ale nutné začít ho rozesílat a reagovat na inzeráty. Ubraňte se pilování životopisu do nekonečna. V jednu chvíli je potřeba své dílko pustit do světa. Pak uvidíte, co se bude dít. Nečekejte, že jednou odpovíte na inzerát a je ruka v rukávu. Bude to chtít trochu času a trpělivosti. Ale reakce dříve či později přijdou. Také pohovor je věc, na kterou se dá připravit, a tím zvýšit svoji šanci na úspěch.
Musíte ale začít komunikovat s jinými zaměstnavateli. Bez toho se vaše kariéra z místa neodpíchne. Sami uvidíte, že už samotné sledování toho, co vám mohou nabídnout jinde, vás může nabít potřebným optimismem. Že na to nemáte? Ne, pokud si nedodáte odvahy, nevystoupíte ze své komfortní zóny a nezkusíte to. Můžete jedině získat.
Spoustu odpovědí na váš životopis vám přeje pracovní portál Prace.cz, který pomáhá uchazečům shánět práci už od roku 2000.