Český pracant toho hodně vydrží. Někdy až překvapivě dost. Spoustu věcí tiše přejde, nechce se totiž dohadovat. Jenže pak, jednoho krásného dne, se to stane. Milému pracantovi bouchnou kamna. Uvědomí si, že toho má tak akorát dost a podá výpověď. Změna a nejistota s tím spojená ho najednou neděsí. Naopak: cítí úlevu.
7. 6. 2017
Vařené žáby
Víte, co je Syndrom vařené žáby? Když hodíte žábu do hrnce s vroucí vodou, vyskočí. Pokud ji ale vložíte do studené vody, kterou budete postupně zahřívat, zvykne si. A nakonec se uvaří.
Právě takhle se spousta lidí chová v práci. Nechají na sobě dříví štípat a vymýšlejí si zdůvodnění, proč je pro ně dobré na nevyhovujícím místě ještě zůstat. Týdny, měsíce či roky plynou a lidem pak už ani nepřijde, že zahazují nejen vlastní potenciál, ale i osobní hrdost.
Poslední kapky
Pak ale přijde ta pomyslná poslední kapka a lidé se vzepřou. Nás v Prace.cz zajímalo, co mezi takové poslední kapky patří. Zadali jsme si průzkum a skuteční lidé nám prozradili 5 důvodů, které je nakonec přiměly k podání výpovědi. Uvědomili si, že si nemusí nechat všechno líbit.
5 posledních kapek podle lidí:
1. „Přestali respektovat můj volný čas.“
S tímhle se jednou nebo opakovaně setkalo 36 %Čechů. Jako by měli pracovní dobu v podstatě bez hranic. Šéf jim často nařizoval neplánované přesčasy nebo jim s úkoly vyvolával i o víkendech. Koho by to po čase neotrávilo?
- „V práci si postupně zvykli, že nemám volný čas, a brali to úplně automaticky. Už o víkendu mi chodily úkoly na pondělí. Sedíte v hospodě, a už víte, co budete dělat v pondělí. V tu chvíli mi kamarádi řekli, tak už se netrap, vykašli se na to.“
- „Když jsem pracoval ve velkém obchodě s potřebami pro kutily, měl jsem směnu od osmi do devíti. Nutili nás pípat si příchod už v 7:45 a odcházet až s posledním zákazníkem. Celkem to byla hodina navíc.“
Práce přesčas: Na co si dát pozor?
2. „Zavádějí zbytečné zákazy, příkazy a tabulky.“
Nejspíš nám dáte za pravdu: je velký rozdíl mezi tím, když máte ve věcech rozumný systém a mezi tím, když vás dusí zbytečná byrokracie. S tou se přitom jednou nebo vícekrát setkalo 31 %Čechů.
- „Nějakej manažerskej blb vymyslel tabulku, kolik lidí má být na směně podle počtu zákazníků, prodejny a tržeb. Ale už se neřešilo, že přijedou plné kamiony zboží, které se musí vyskládat. Když jsem do práce nastupoval, bylo nás na směně patnáct a když jsem odcházel, tak jsme to dělali ve třech lidech.“
- „Nové vedení po nás začalo chtít nesmysly. Že se musíme přihlašovat a odhlašovat od počítače, když jdeme na záchod. Polepit obálku napravo a ne nalevo. Poslední kapka byla, že vedoucí prošla okolo nás a řekla – no, konečně je tady vidět pracovní stres.“
3. „Dělám něco jiného, než jsem chtěl.“
Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Bohužel se někdy stává, že skutečná náplň práce neodpovídá tomu, co se psalo v inzerátu. Nebo že se úkoly postupem času mění až tak, že nakonec děláte něco úplně jiného, než jste chtěli. Zkušenost s tím má třetina lidí.
- „Nastoupil jsem do rybárny jako vedoucí skladu. Už ve smlouvě mě zarazilo, že jsem tam měl napsáno: řidič, skladník, filetář – co to jako je? Šéf mi vysvětlil, že to tak mají všichni, aby byla zastupitelnost. První dva týdny byly super. Jezdil jsem autem, rozvážel rybí filety a chodil docela brzo domů. Po těch dvou týdnech už jsem rozvážel míň a daleko víc jsem filetoval lososy. Skončilo to tak, že jsem každý den od šesti od rána do šesti do večera stál v chlaďáku a filetoval.“
- „Pracoval jsem jako technik, který opravoval televize po reklamacích. Měla to být různorodá práce a taky zpočátku byla. Pak začaly chodit reklamace stále jen jedné věci a já jsem pořád dokola opravoval to samé. Přestalo mě to bavit.“
4. „Nedostávám odpovídající mzdu.“
Spousta firem zveřejňuje nabízený výdělek už v inzerátu, ale samozřejmost to stále není. No a bavit se s kolegy o tom, kolik kdo bere – to je v Česku tabu. Pak se může stát, že víceméně náhodou zjistíte nemilou informaci: že vaše mzda neodpovídá pozici, kterou zastáváte. Tuto zkušenost udělalo jednou nebo opakovaně 43 % lidí a pěkně jim to hnulo žlučí.
- „Zjistil jsem, že mé finanční ohodnocení jako vedoucího pěti lidí je skoro stejné jako našeho technika, který nemá ani maturitu. Byl to náš jediný technik a momentálně za něj nebyla náhrada, takže mu jednatel nadržoval, a to ve více směrech. Když jsem za jednatelem zašel s dotazem na zvýšení platu, tak mi bylo řečeno, že uvidíme a klasicky to vyšumělo do ztracena.“
5. „Šéfa zajímá jen výkon, výkon, výkon.“
Lidské zdroje – už tohle slovní spojení zní pěkně ošklivě. Bohužel, v některých firmách jsou zaměstnanci bráni jen jako kolečka ve stroji. Jenže když chybí lidský přístup, pracuje se hodně špatně. Své o tom podle průzkumu ví 41 % Čechů, kteří to zažili jednou nebo opakovaně.
- „Vrátila jsem se po mateřské do práce do cestovky. Malá šla do školky a začaly nemoci. Volala jsem šéfové, že dcera onemocněla a já musím zůstat doma. Položila mi telefon. Pak volala zpátky a řvala na mě, že jí to nezajímá a že si to musím nějak zařídit.“
- „Prodávat ve sportu mě ze začátku bavilo. Rád jsem lidem radil a pomáhal jim vybírat. Vedení po nás ale šlapalo, že každý musí týdně vydat 20 věrnostních kartiček. Můj názor na ty kartičky byl, že ne každej je chce a navíc ani nepřinášely moc výhod. Měl jsem průměr jednu kartičku za týden. Začali do mě šlapat a úplně mi tu práci znechutili.“
A kde leží vaše hranice?
Všechny tyto „poslední kapky” jsou skutečné. Napište nám do diskuze pod článkem, jaké jsou vaše zkušenosti a zda jste třeba zažili něco podobného. Třeba ostatním dodáte odvahu!
» Podívejte se na aktuální nabídky práce
Prace.cz