V České republice žije asi 20 tisíc nevidomých a slabozrakých lidí. Naprostá většina z nich je bez práce. Podle viceprezidenta Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) Rudolfa Volejníka za tím často stojí předsudky firem.
25. 4. 2013
Podniky mají obavy nevidomé zaměstnat, ačkoliv tito lidé jsou vzdělaní a kromě slepoty žádný zdravotní handicap nemají. Mnozí nevidomí jsou neprůbojní, aby o práci usilovali a čekají, že stát vše za ně zařídí.
Jeden den na místě zdravého zaměstnance
Změnit to má pilotní projekt, který SONS připravil s „osvícenými“ firmami a který se spustí na podzim letošního roku. Nevidomý bude na jeden den posazen na místo jiného pracovníka a ukáže se, zda je s dobrým technickým zabezpečením schopen pracovat stejně dobře jako on. Projekt má podnítit zrakově postižené k aktivitě, samostatnosti a k tomu, aby převzali zodpovědnost za svůj život.
Firmy by to mohlo oslovit
„Když my ukážeme s fotodokumentací a videem pět šest nevidomých u práce, o které se předpokládalo, že ji nezvládnou, a oni ji zvládnou, tak spoustu osvícených firem přesvědčíme, aby je začaly zaměstnávat. Bude to po desítkách lidí, ne po stovkách a tisících, ale i to je pro začátek dobré,” řekl Volejník. Nevidomí podle něj díky tomu získají důstojnost, že se sami přičiňují.
Práci s počítačem zvládají dobře
Pracovních míst pro nevidomé pro roce 1989 ubylo. Volejník soudí, že kdyby se stát i firmy snažily, tak i dnes by pro ně bylo poměrně dost pracovních příležitostí – všichni totiž díky dobrému systému vzdělávání umějí pracovat s počítačem, i ti, kteří ve škole byli méně úspěšní. „Mohli by pracovat jako informační pracovníci na nepříliš exponovaném místě. Ale vůle tady moc není, ani nevidomí se moc nesnaží. Rychle si zvyknou na jistotu invalidního důchodu a příspěvku na péči,” podotkl Volejník.