Pozvání k osobnímu pohovoru je v první řadě pozitivním zhodnocením předchozích aktivit a v každém případě stojí za zmínku. V převážné většině případů nás totiž nikdo k pohovoru nebude zvát, pokud nejprve nezískáme jeho zájem. Potřebné předpoklady tedy nejspíš máme, ovšem nejsme jediní a zaměstnavatel potřebuje jistotu správné volby. K úspěchu nám tak nepostačí jen radost z termínu pohovoru, nýbrž patřičná příprava.
Osobní pohovor můžeme snadno definovat jako jednání zaměřené na posílení nebo zpochybnění naší vhodnosti zastávat danou pracovní pozici, kdy cílem je přesvědčit o svých kvalitách, respektive o schopnosti kvalitního pracovního výkonu.
Jelikož toho o nás zatím zaměstnavatel mnoho neví, je samotné jednání zaměřeno na získání potřebných informací. Musíme tedy počítat s celou řadou otázek. Ty budou směřovat k našemu vzdělání, zkušenostem, dovednostem, znalostem, představám, potřebám apod.
Na celé jednání máme omezený prostor, mnohdy několik desítek minut. Vyplatí se proto určitá sumarizace podstatných informací, které následně zaměstnavateli předáváme. Dosáhneme tak efektivního dialogu. Je potřeba si uvědomit, že během pár desítek minut budeme hovořit o své minulosti, pracovních zkušenostech, úspěších i nezdarech, důvodech řady změn, motivech k nové práci, představách, cílech, potřebách atd., a pokud v nich nebudeme mít jasno, těžko někoho přesvědčíme, že jsme ti praví. Improvizovat a současně dosáhnout efektivního dialogu je cesta nesmírně riskantní.
Jak naložit s diskriminačními otázkami
Otázky se prakticky mohou týkat čehokoliv. Existuje sice určitá kapitola „zakázaných otázek“, které spadají podle zákona o zaměstnanosti do kategorie „diskriminačních“, avšak i s takovými se můžeme setkávat. Zaprvé proto, že zaměstnavatel si nemusí být vědom diskriminačního podtextu, zadruhé proto, že může chtít hodnotit, jak se zachováme v takové situaci (pouhá strategie pro posouzení našeho chování), a zatřetí může být tato okolnost klíčová pro obě strany (např. vícesměnný provoz a zajištění péče o děti, fyzicky náročná práce a odpovídající zdravotní stav apod.).
Samotné diskriminaci zabránit nelze a žádný seznam „zakázaných témat“ nic neřeší. Pokud někdo nechce zaměstnat „staršího“ uchazeče, tak ho prostě nezaměstná, a když někdo chce výhradně invalidu, zaměstná zkrátka invalidu. Na druhou stranu většina firem hledá zaměstnance s ohledem na náročnost dané pozice a vybírá s ohledem na jistotu kvalitního pracovního výkonu. Také tímto směrem bychom měli zaměřit svoji pozornost a věnovat se kvalitní a věcné prezentaci. Nařknutí z diskriminačního chování ještě práci nikomu nenašlo, ale s jistotou odradí každého slušného zaměstnavatele.
Na co se vás budou ptát
- „Proč bychom měli zaměstnat právě vás?“ / „V čem bude váš přínos pro naši společnost?“
- „Řeknete mi něco o sobě?“ / „Než začneme, můžete se nám blíže představit?“
- „Jakou máte představu profesního uplatnění?“ / „Jakou činnost byste chtěl(a) v naší firmě vykonávat?“
Při osobním pohovoru neexistují správné a špatné odpovědi, existují pouze odpovědi kvalitní a méně kvalitní, což lze významně ovlivnit náležitou přípravou.
Mít správné informace

