Tipy a články: Osobní pohovor v kostce

Pozvání k osobnímu pohovoru je v první řadě pozitivním zhodnocením předchozích aktivit a v každém případě stojí za zmínku. V převážné většině případů nás totiž nikdo k pohovoru nebude zvát, pokud nejprve nezískáme jeho zájem. Potřebné předpoklady tedy nejspíš máme, ovšem nejsme jediní a zaměstnavatel potřebuje jistotu správné volby. K úspěchu nám tak nepostačí jen radost z termínu pohovoru, nýbrž patřičná příprava.

Osobní pohovor můžeme snadno definovat jako jednání zaměřené na posílení nebo zpochybnění naší vhodnosti zastávat danou pracovní pozici, kdy cílem je přesvědčit o svých kvalitách, respektive o schopnosti kvalitního pracovního výkonu.

Jelikož toho o nás zatím zaměstnavatel mnoho neví, je samotné jednání zaměřeno na získání potřebných informací. Musíme tedy počítat s celou řadou otázek. Ty budou směřovat k našemu vzdělání, zkušenostem, dovednostem, znalostem, představám, potřebám apod.

Na celé jednání máme omezený prostor, mnohdy několik desítek minut. Vyplatí se proto určitá sumarizace podstatných informací, které následně zaměstnavateli předáváme. Dosáhneme tak efektivního dialogu. Je potřeba si uvědomit, že během pár desítek minut budeme hovořit o své minulosti, pracovních zkušenostech, úspěších i nezdarech, důvodech řady změn, motivech k nové práci, představách, cílech, potřebách atd., a pokud v nich nebudeme mít jasno, těžko někoho přesvědčíme, že jsme ti praví. Improvizovat a současně dosáhnout efektivního dialogu je cesta nesmírně riskantní.

Jak naložit s diskriminačními otázkami

Otázky se prakticky mohou týkat čehokoliv. Existuje sice určitá kapitola „zakázaných otázek“, které spadají podle zákona o zaměstnanosti do kategorie „diskriminačních“, avšak i s takovými se můžeme setkávat. Zaprvé proto, že zaměstnavatel si nemusí být vědom diskriminačního podtextu, zadruhé proto, že může chtít hodnotit, jak se zachováme v takové situaci (pouhá strategie pro posouzení našeho chování), a zatřetí může být tato okolnost klíčová pro obě strany (např. vícesměnný provoz a zajištění péče o děti, fyzicky náročná práce a odpovídající zdravotní stav apod.).

Samotné diskriminaci zabránit nelze a žádný seznam „zakázaných témat“ nic neřeší. Pokud někdo nechce zaměstnat „staršího“ uchazeče, tak ho prostě nezaměstná, a když někdo chce výhradně invalidu, zaměstná zkrátka invalidu. Na druhou stranu většina firem hledá zaměstnance s ohledem na náročnost dané pozice a vybírá s ohledem na jistotu kvalitního pracovního výkonu. Také tímto směrem bychom měli zaměřit svoji pozornost a věnovat se kvalitní a věcné prezentaci. Nařknutí z diskriminačního chování ještě práci nikomu nenašlo, ale s jistotou odradí každého slušného zaměstnavatele.

Na co se vás budou ptát

Často se uchazeči domnívají, že se na osobní pohovor připravit nedá, neboť zaměstnavatelé kladou pokaždé jiné otázky. Pravdou je, že nebudeme předem znát konkrétní otázky, které nám bude klást konkrétní zaměstnavatel. Na druhou stranu se zaměstnavatelé vlastně ptají mnoha způsoby na totéž. Chtějí zjistit, jestli v dané pracovní pozici obstojíme. Otázky, se kterými se budeme na pohovoru potýkat, tak budou mít často obdobný význam.

Například:

• „Proč bychom měli zaměstnat právě vás?“ / „V čem bude váš přínos pro naši společnost?“
• „Řeknete mi něco o sobě?“ / „Než začneme, můžete se nám blíže představit?“
• „Jakou máte představu profesního uplatnění?“ / „Jakou činnost byste chtěl(a) v naší firmě vykonávat?“

Přestože otázky v uvedených dvojicích jsou jiné, mají obdobný význam. Nemusíme tak na každou otázku hledat originální odpověď. Navíc se budeme zpravidla ucházet o podobná pracovní místa a je pravděpodobné, že i zaměstnavatelé budou preferovat obdobné předpoklady. S určitými otázkami se tak budeme setkávat s větší pravidelností a své odpovědi můžeme snadno následně přehodnocovat.

Při osobním pohovoru neexistují správné a špatné odpovědi, existují pouze odpovědi kvalitní a méně kvalitní, což lze významně ovlivnit náležitou přípravou.

Mít správné informace

Snad ve všech případech osobních pohovorů se budeme připravovat na jednání ve věci konkrétního pracovního místa u konkrétní společnosti. Znalost pracovní náplně a portfolia firmy jsou tudíž naprostou samozřejmostí a také měřítkem našeho zájmu.

Bojovat o něco, o čem nic nevíme, je vskutku absurdní. Měli bychom tak být schopni vyhodnotit klíčové předpoklady pracovní pozice, posoudit svoje kvality a prezentovat relevantní argumenty. Zkrátka bychom se měli nejprve ptát sami sebe, zda víme, o co usilujeme, a zda věříme, že na to máme. Následně tyto argumenty použijeme při osobním jednání.

Otázky zaměstnavatele budou totiž směřovat stejným směrem. Při odpovědích tak nejde o to odříkat zaměstnavateli, co chce slyšet, nebo mu dokonce lhát. Jde hlavně o to, vystihnout z množství informací takové, které mohou mít, s ohledem na firmu a pracovní pozici, patřičný význam. A když to nedopadne podle našich představ? S jistotou budou další pohovory a můžeme se průběžně zdokonalovat. Každý pohovor je tak vždy přinejmenším skvělým tréninkem.

Existují lidé, kteří dokáží uspět bez zvláštní přípravy s využitím „přirozeného talentu“ a improvizace. Většina však potřebuje přípravu a trénink, které se vždy vrátí přinejmenším v podobě zkušenosti.

Další informace o přípravě na osobní pohovor a široké spektrum konkrétních otázek a vhodných odpovědí najdete v publikacích Jak hledat a najít zaměstnání a Sestavte si atraktivní životopis od Grada Publishing a.s.
   

Autor článku: Zbyněk Siegel, specialista trhu práce