Martina Kačerová je původní profesí krejčová. Jednoho dne si řekla, že to chce změnu a odjela do Irska. V této ostrovní zemi strávila osm let. Pracovala tam jako au-pair, obsluha v sendvičovém baru a poslední tři roky i jako krejčová. Rukama jí procházely například košile členů irské rockové kapely U2. „Dělala jsem pro ně různé úpravy oděvů, civilních i jevištních,“ říká Martina v rozhovoru pro portál Prace.cz.
30. 9. 2013
↑ Martina Kačerová žila osm let v Irsku, kde vystřídala několik profesí.
Martino, ty jsi původní profesí krejčová, měla jsi i svoje prosperující krejčovství. Pak jsi se rozhodla odjet do Irska a pracovat tam jako au-pair. Co tě k tomu vedlo?
Cítila jsem se už vyčerpaná a potřebovala jsem změnu. I sebelepší práce po čase zevšední a myslím si, že je dobré někdy změnit profesi. Do Irska jsem odjížděla v roce 2005, krátce po našem vstupu do Evropské unie. Byl to pro mě velký krok do neznáma, protože angličtinu jsem tehdy měla v podstatě nulovou.
Jaká byla rodina, u které jsi pracovala?
Rodina žila v malém městě poblíž Dublinu. Měli čtyřletou holčičku a desetiletého kluka. Rodina byla úžasná, hrozně mi pomáhali. Půjčovali mi anglické filmy, bavili se se mnou, vysvětlovali mi gramatiku. Za ten půlrok, co jsem u nich pracovala, se moje angličtina obrovsky zlepšila. Věděla jsem ale, že práci au-pair nechci dělat dlouhodobě.
Jakou jinou práci sis tedy našla?
Přestěhovala jsem se do Dublinu a získala práci v jednom sendvičovém baru. Tam jsem pracovala celkem čtyři roky. Ze začátku jsem dělala sendviče a časem se vypracovala až na manažerku provozovny. Majitel firmy byl skvělý, hodně nám vycházel vstříc. Nebyl problém si vzít třeba měsíc dovolené v kuse nebo neplacené volno a odjet za rodinou a kamarády do Česka.
Co sis musela vyřídit, abys v Irsku mohla pracovat?
Je potřeba vyřídit si PPS number – to je registrační číslo kvůli daním. Když někdo v Irsku nastoupí do nové práce, platí takzvanou emergency daň, která je dost vysoká, 42 procent. Ale když pak člověk zajde s PPS číslem na finanční úřad, část daní se mu zpětně vrátí.
A co zdravotní a sociální pojištění?
To už je zahrnuté v daních. Skoro každý si ale platí ještě nadstandardní zdravotní připojištění. Obecně je v Irsku spoluúčast pacientů vyšší než u nás. Například poplatek za návštěvu lékaře je 50 eur.
↑ Život není jen práce. Proto Martina Kačerová v Irsku i cestovala.
V sendvičovém baru jsi po čtyřech letech dala výpověď. Proč?
Rok před mým odchodem šéf firmu prodal jednomu irskému páru, který se ale k zaměstnancům nechoval moc dobře. Byli povýšení, nepříjemní a nejednali fér. Hodně lidí kvůli tomu postupně odcházelo a i já se nakonec rozhodla, že dám výpověď. Za celých osm let života v Irsku to byla moje jediná negativní zkušenost s Iry, kteří jsou jinak velmi milí.
Jací jsou tedy Irové?
Strašně vstřícní, přátelští. Když se ztratíš a stojíš na ulici s mapou v ruce, ani nemusíš kolemjdoucí zastavovat, nabídnou ti pomoc sami od sebe. V hospodách se spolu běžně začnou bavit cizí lidé, netvoří se tam oddělené skupinky jako u nás. S angličtinou ti pomáhají, jsou tolerantní – nikdo se nevysmívá, nepoučuje. Tahle pohodovost a uvolněnost lidí je to, co mi po návratu do ČR asi nejvíc chybí.
Když jsi odešla ze sendvičárny, vrátila ses ke svojí původní profesi krejčové. Jak dlouho jsi v tamním krejčovství pracovala?
Nastoupila jsem do nově otevřeného krejčovství na jihu Dublinu a zůstala tři roky. Strašně se mi tam líbilo. To krejčovství vlastnili dva kluci, kterým bylo asi 25 let a byli úžasní. Vycházeli nám hodně vstříc, člověk chodil do práce opravdu rád. Pracovala jsem s jednou kolegyní, Irkou, díky čemuž se moje angličtina ještě o něco zlepšila.
↑ Irská rocková kapela U2. Když Martina Kačerová pracovala v Dublinu jako krejčová, dělala pro členy kapely různé úpravy na jejich civilních i jevištních oděvech.
Co jste například šily?
Dělaly jsme hlavně různé úpravy oděvů, zkracování délek a podobně. Občas jsme ušily něco nového. Jednou šéf přinesl kostkovanou košili a říká: Holky, potřebuju rychle jednu úpravu, je to pro člena U2. Myslely jsme, že si dělá legraci, ale za pár dní jsme viděly U2 v televizi i s tou košilí. Jejich asistentka k nám pak nosila oblečení U2 na úpravy běžně, civilní i jevištní. Přinesla třeba dvacet značkových košil a my je upravovaly. Osobně jsem se ale s U2 nikdy nesetkala. Přes tu asistentku se mi pak podařilo získat jejich fotku s podpisy. Přivezla jsem jí sestře k narozeninám, která je velkou fanynkou U2.
Po třech letech v dublinském krejčovství jsi se rozhodla vrátit do Česka. Proč?
Začala jsem řešit, že jsem v Irsku dohromady už osm let a doma nejsem ani tam, ani v Česku. Nakonec jsem se tedy rozhodla vrátit. Nyní pracuju jako recepční ve společnosti LMC (která provozuje například i portál Prace.cz, pozn. red.).
Prace.cz
Kam dál?
Práce v zahraničí – aktuální nabídka