Pohovor je něco jako první rande, na kterém se ukáže, jestli má smysl pokračovat v dalších schůzkách. Představte si, že před vámi sedí protějšek, který přišel pozdě, odpovídá vyhýbavě a o vás se nezajímá kromě informací, jak jste na tom s penězi a kolik by mu z vás káplo. Nejspíš už se víckrát nebudete chtít sejít. Takový člověk by se dočkal odmítnutí i na pracovním pohovoru. Co dalšího během něj nedělat?
Nepůsobit jako hulvát
První dojem je na pracovním pohovoru stejně důležitý jako na první schůzce. Je zbytečné zkazit si ho hned na začátku pozdním příchodem nebo zvednutím vyzvánějícího telefonu během rozmluvy s personalistou. Na schůzku proto vyrazte s dostatečným předstihem a před jednáním si nezapomeňte na mobilu vypnout zvonění. Dbejte také na oblečení. Už dávno není ani u kancelářských pozic potřeba přijít v obleku s kravatou nebo kostýmku. Nicméně kraťasy, kapsáče nebo kšiltovku je lepší nechat vždycky doma. Stejně tak vyzývavé kusy šatstva. Přece jenom rande to není, i když s ním má určité společné rysy.
Neodpovídat jednoslovně, ani moc rozvláčně
Nikdo nemá rád upovídané lidi, kteří na každou otázku spustí nezastavitelný monolog. Přílišná skoupost na slovo je ale také na škodu, personalista pak musí z kandidáta každé slovo dolovat. Třeba na otázku: Bylo něco, co vás na vaší bývalé práci nebavilo? bude náboráři těžko stačit odpověď typu ano/ne. Bude chtít slyšet, co to bylo za činnost a proč uchazeče nebavila. Je tedy rozumné to rovnou říct, ale jasně a stručně.
Nepomlouvat minulého zaměstnavatele
To se lehko řekne, ale někdy se tato rada dá obtížně dodržet. Personalista bude chtít třeba vědět, proč jste odešli z bývalé práce. Příčinou mohly být neshody se šéfem, což byl člověk mdlého charakteru i úsudku libující si v patolízalství, kterým byla prosáklá celá firma. Jenomže tyto dojmy bude lepší nechat si pro sebe. Osvědčí se spíše zdrženlivost a obecnější vysvětlení typu: nerozuměli jsme si a neshodovali se s nadřízeným v řešení některých pracovních problémů. Možná, že personalista půjde dál a bude chtít slyšet nějaký příklad. Ideální je ho mít předem připravený a sdělit podstatu neshody pracovního charakteru bez zabíhání do podrobností. Věcným popsáním situace získá kandidát víc bodů než lamentováním nad bývalými poměry.
Nezvídat jako první výši platu
Člověk chodí do práce, aby měl za co žít. Jistě, ale pokud dává někdo najevo, že má o nabízené místo zájem v první řadě kvůli výplatě a dalším výhodám, jako je možnost využívat firemní auto k soukromým účelům, zaměstnavatele odradí. Nejdůležitějším úkolem kandidáta je ukázat, že bude pro firmu přínosem. Tím, kdo by měl začít o platu, je tedy zaměstnavatel, nikoliv kandidát. Otázky na případné firemní benefity samozřejmě z jeho strany padnout mohou, ale neměly by figurovat na prvním místě po personalistově výzvě: Chcete se na něco zeptat vy nás?
Šetřit osobními informacemi
Podle zákona nesmí zaměstnavatel vyzvídat na uchazečích informace soukromé povahy, například vyznání, rodinný stav, politickou příslušnost nebo počet dětí. Na pouštění takových údajů by si ale měl dávat pozor i kandidát. Třeba dostane nevinnou konverzační otázku, kde trávil prázdniny. Bylo by nevhodné i netaktické odpovědět, že letos vzal děti ze všech tří svých manželství na Lipno pod stan. Několikanásobný rozvod není informace, která by měla na pohovoru zaznít.
Nebýt pasivní
Pohovor je dialog, ne výslech. Stejně jako se personalista zajímá o kandidáta, předpokládá se, že se bude kandidát zajímat o pozici a samotnou firmu. Nepůsobí dobře, když nic vědět nechce a mlčí. Dává tím signál, že nemá o práci ve firmě valný zájem, respektive že mu na tom, co kde bude dělat, příliš nezáleží. Jenže zaměstnavatel chce motivované zaměstnance. Proto není od věci si ještě před pohovorem připravit na toto téma pár otázek. O firmě i o pozici si nastudujte několik alespoň základních informací a dotazy vás napadnou.
Netvářit se zoufale
I když někdo práci potřebuje, a to třeba i zoufale, prokáže si medvědí službu, pokud to bude dávat najevo. Postoj, z něhož je patrné, že bude vděčný za jakoukoliv práci a bere vše, vítězství ve výběrovém řízení nezajistí. Zaměstnavatel potřebuje hlavně vědět, jaké máte předpoklady a co umíte. Dejte mu odpovědi, které ho přesvědčí o tom, že právě vy jste pro něj ideální zaměstnanec.
Práce je nyní dostatek, stačí se jen podívat na nabídky.