Proč bychom měli vybrat zrovna vás? Kde se vidíte za 5 let? Jaké jsou vaše silné a slabé stránky? Otázky, které u pohovoru stále přežívají a které kandidáti nesnášejí, protože musejí lavírovat mezi upřímnou a diplomatickou odpovědí. Ukážeme, jak na ně vyzrát.
Pohovor slouží především k tomu, aby uchazeče prověřil, a to po profesní i lidské stránce. Obecně se kandidátům doporučuje vstřícný postoj, odpovídat podle pravdy a pokud možno autenticky. Na některé otázky to jde však obtížně.
Jenže dávat najevo, že je dotaz poněkud otřepaný, znamená pohybovat se na tenkém ledě. Medvědí službu vám nejspíš prokáže odpověď formou vtipu. Odhalí sice, že máte nadhled, ale může zesměšnit tazatele a vám uzavřít cestu k vytouženému místu.
Odpovídat seriózně na ne zcela šikovně položenou otázku nutí zase člověka k šablonovité neupřímné odpovědi (říkat, co si myslí, že chtějí slyšet), což je poloha, ve které není nikomu dobře. Pojďme se na ošemetné dotazy podívat blíže a zkusit na ně najít odpovědi.
Proč bychom měli vybrat zrovna vás?
Objevuje se i ve variantě: Proč se na tu pozici hodíte zrovna vy apod. Na to se těžko odpovídá už z toho důvodu, že člověk nezná ostatní kandidáty. Jak to má pak sakra vědět. Tohle říct by bylo ovšem vrcholně nediplomatické. Jako nejvhodnější se jeví odpověď, v níž člověk shrne své silné stránky a schopnosti, které případně demonstruje na dosavadních úspěších. Pokud do toho zamotá firmu, v níž se uchází o místo, bude to jenom dobře. Takže něco ve stylu:
Mám na podobné pozici pět let praxe. Umím pracovat s požadovanými přístroji, zaučoval/a jsem na nich nováčky, na které jsem pak dohlížel/a. Zakázky jsme pod mým vedením odevzdávali včas, dokázali jsme si poradit i s těmi nestandardními. U vás ve firmě se mi navíc líbí, že vyrábíte pro gastroprůmysl, což je oblast, která je mi osobně bližší než zemědělské stroje, na jejichž výrobě jsem se podílel/a doposud.
Kde se vidíte za 5 (či 10) let?
No? Schválně. Vidím se jako rentiér v jižní Francii s dokonalým partnerem po boku, krásnými zdravými dětmi a jachtou zaparkovanou u vily na pobřeží. Možná k takové odpovědi výše uvedená otázka svádí. Ale odolejte. Když už dotaz, který naštěstí vychází u pohovoru z módy, uslyšíte, zkuste opět odpovědět podle sebe. Co třeba:
Vidím se v práci, která má smysl a naplňuje mě, dokážu v ní uplatnit své dovednosti a talent, a podílím se na ní s kolegy, s nimiž si sednu nejen profesionálně, ale i lidsky. Za tuto práci jsem adekvátně ohodnocen/a. Pokud by to bylo u vás ve firmě, budu jenom rád/a.
Možná to zní jak z večerníčku, ale není právě tohle stav, ke kterému by se většina lidí ráda během pěti či deseti let dopracovala? Zkuste se zamyslet nad vlastní vizí ideální kariérní situace v budoucnu a máte odpověď pohromadě. Co na tom, že je třeba příliš idealistická.
Kdo touží vyloženě po kariérním vzestupu, může zmínit, že by do budoucna rád převzal odpovědnost za určitou činnost či oddělení ve firmě. Cílevědomost se cení. Ovšem nepřehánět. Reakce typu: „Víte, jak vypadá židle pana ředitele? Tak na ní budu za 5 let sedět“, bude nejspíš působit příliš ambiciózně.
Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?
O silných stránkách už byla řeč v souvislosti s odpovědí na první otázku. Co ale dělat se slabými stránkami? A proč je někomu říkat? Vždyť tím riskujete, že místo nedostanete. Tohle je sice logická odpověď, ale opět to bude chtít víc diplomacie.
Nejlepší je zmínit slabinu, která v sobě skrývá i něco pozitivního a kterou lze do budoucna odstranit. Něco na způsob:
Někdy jsem příliš ochotný/a vyhovět nadřízeným či kolegům a naberu si hodně práce. Vše nakonec stihnu, ale dostávám se tak zbytečně do stresu. Vím o tom a je to věc, kterou si musím hlídat.
Lze ale zmínit třeba i drobné rezervy ve znalosti cizího jazyka nebo při práci s nějakou aplikací či softwarem. Opět nic, co by nešlo dohnat a doplnit si.
Nejspíš personalisté podobné odpovědi už mockrát slyšeli, ale pokud jim nestálo za to vymyslet jiný způsob, jak odhalit případné slabiny uchazeče, nezbude jim, než si to poslechnout znovu.
Pořád jste to vy
Jak je patrné, na výše uvedené otázky je potřeba najít šikovné, avšak pravdivé odpovědi. Snažte se vždy vymyslet takové reakce, které o vás skutečně něco vypovídají a nevymýšlet si báchorky odtržené od reality. Vaše odpověď může navést personalistu k dalším, už konkrétnějším dotazům na vaši osobu, díky kterým se o sobě budete moct rozpovídat svobodněji. Konverzace se pak ponese v přirozenějším duchu, což poskytne oběma stranám možnost, aby se lépe poznaly. A právě o to u pohovoru jde.
Podívejte se na pracovní inzeráty a vyzkoušejte si odpovědi v praxi.