Víte, co je metoda švédského stolu a jak se vám může hodit na pohovoru? „Personalistu nelze zahltit hromadou informací, ale musím šikovně vybrat třeba jen pět nejdůležitějších, které chci, aby se o mně dozvěděl,“ říká Jana Bártíková autorka projektu Získám dobrou práci. Za více než dva roky, co projekt funguje, už pomohla stovkám lidí.
27. 10. 2015
↑ Jana Bártíková, autorka projektu Získám dobrou práci.
Prace.cz zjišťovala, co je podle Jany u domácí přípravy na pohovor vůbec nejdůležitější nebo jak poznat, že se personalista vyptává až moc. Po přečtení článku možná zjistíte, že pohovory nejsou až takový strašák.
Čeho si dnes personalisté na pohovorech nejvíce všímají?
Chtějí poznat vaše opravdové pracovní zkušenosti. Jsou už unavení z frází jako: jsem flexibilní, jsem zaměřená na cíle. Potřebují si udělat obrázek o tom, zda se na danou pozici hodíte a jakým přínosem budete. Během pohovoru také sledují, jak člověk zapadne do týmu, do firmy – nevnímají ho tedy jako jednotlivce, ale v duchu si ho dosazují do „skládačky“ v dané firmě. Proto je naprosto kontraproduktivní ze sebe na pohovoru dělat někoho jiného, protože nikdy nevíte, jakou osobnost zrovna hledají.
Když mě čeká pohovor, co si mám hlavně připravit?
- Jsou to tři věci: informace, cíl a strategie. Mám na mysli informace o pozici, na kterou se hlásíte, o firmě a o lidech v ní. Základní informace, jako kdy byla firma založena a kde sídlí, rozhodně nestačí. Potřebujete se dozvědět mnohem víc, například co vyrábí, jaké služby poskytuje, jaká je její konkurence, jaké má postavení na trhu… Zkrátka podívejte se na to komplexně a snažte se pochopit, jakou roli má ve firmě pracovní pozice, na kterou se hlásíte. Také se ujistěte, že víte, kdo povede pohovor, na který jdete. Jak se jmenuje, jaká je jeho pozice ve firmě a v jakém spolu budete pracovním vztahu.
- Když máte jasno v tom, co firma hledá a nabízí, stanovíte si svůj cíl. Tedy co chcete, aby se o vás na pohovoru dozvěděli. Nelze jít na pohovor s tím, že personalistu zahltíte hromadou informací, ale musíte umět vybrat to nejdůležitější. Říkám tomu metoda švédského stolu. Z široké nabídky si na „talířek“ vyberu maximálně pět „ingrediencí“, které si na pohovor přinesu. Jak je vybrat? Odpovězte si na otázku: „Co z toho všeho, co umím, mohu v nové práci nejlépe uplatnit?
- Pak je tu strategie, tedy cesta, jakou dosáhnete svého cíle. Promyslete si, co a jak budete na pohovoru prezentovat. Jak to uděláte, aby se o vás dozvěděli to, co potřebujete a abyste práci získali. Pokud jsou v požadavcích napsané organizační dovednosti, na pohovoru je nejspíš zmíní každý uchazeč jako jednu ze svých dovedností. Klíčové však je umět to doložit. Tedy dát důkaz, který vychází z vašich zkušeností, úspěchů, výsledků. Popsat, kdy jste v práci organizační schopnosti uplatnili a s jakým výsledkem.
↑ Na pohovoru vypíchněte 5 nejdůležitějších věcí o sobě, říká Jana Bártíková.
Jak má uchazeč odpovědět na otázku, která ho zaskočila nebo na kterou nezná odpověď?
Klidně si na pohovor přineste sešítek s poznámkami. To není nic špatného, naopak ukážete, že jste přípravě věnovali pozornost. A pokud vás personalista zaskočí otázkou, na kterou neznáte odpověď? To je přece normální. Jsme lidé a každému se někdy stane, že něco zapomene, něčemu nerozumí nebo něco neví. Nebojte se tedy říct: Nerozumím otázce, můžete mi ji zopakovat? Nebo: teď nevím, nevzpomenu si. Je to lepší, než snažit se zalíbit za každou cenu a zamotávat se do vět, které nedávají hlavu ani patu.
Jak poznám, že pohovor není veden profesionálně a personalista se ptá i na věci, na které by se ptát neměl?
Na Facebooku jsme před časem měli soutěž o tom, jakou nejzvláštnější otázku lidé na pohovoru dostali. Nejvíce lajků získaly otázky: „Umíte zatopit v kamnech?“ a „Půjdete se mnou na večeři?“ Zatímco první otázka vzbudí spíš úsměv, u druhé je třeba zbystřit.
Pokud někdo na pohovoru směrem k vám překračuje určité hranice, může to být známka toho, že je to v dané firmě běžné. A hranice budou směrem k vám neustále překračovány i v pracovním vztahu – například budete pracovat přesčas bez nároku na odměnu.
Stalo se mi, že se mě na jednom pohovoru ptali, jestli plánuji těhotenství. Odmítla jsem odpovědět a přesto mi později volali, že jsem práci získala. Mě ale přešla chuť do takové firmy nastoupit.
Na pohovoru jde o rovnocenný vztah – zaměstnavatel hledá někoho, kdo něco umí a uchazeč je tím, který mu to nabízí. Nejen personalista, ale i uchazeč si na pohovoru vybírá a sleduje, jak se k němu chovají a dělá si obrázek, jestli v takové firmě chce pracovat, nebo ne.
» Zakázané otázky na pohovoru: když zalžete, nic vám nehrozí
Vzpomenete si z praxe na příběh člověka, kterému jste pomohla s přípravou na pohovor a on místo získal?
Obrátila se na mě paní Zuzana, která vedla sekretariát v jedné mezinárodní firmě s tím, že chce být privátní bankéřka. Že je to její vysněná práce, ale nemá pro ni zkušenosti. Podívaly jsme se spolu na to, co všechno bankéř potřebuje umět, aby byl úspěšný a hledaly jsme průsečíky s její dosavadní praxí. Privátní bankéř třeba musí být zaměřený na klienty – to ale sekretářka také, byť v jejím případě se jedná o interní klienty. Musí se třeba dokázat správě zeptat, najít to nejlepší řešení a podobně. Právě na těchto spojnicích jsme postavily její prezentaci na pohovoru. Práci získala a už ji dělá zhruba rok. Chtěla bych lidem říct, aby se nezavírali do krabice a nemysleli si, že na danou práci nemají dost zkušeností. Nemusí to být pravda – stačí se podívat na souvislosti, najít je a ukázat v životopise i na pohovoru.
Jana Kutarňová, Prace.cz
Kam dál?
8 otázek o výpovědích, na které se nás často ptáte
Firmy vás potřebují: vybírejte z rekordních 59 tisíc nabídek