I když diskriminaci na pracovním trhu zakazuje zákon, může se s ní kandidát při náboru bohužel setkat. Kdy a za jakých okolností mohou být požadavky na uchazeče ze strany zaměstnavatelů neoprávněné? A kam se obrátit, jestliže se s diskriminací setkáte?
Také vás někdy při pohledu na reklamy napadá, že je to svět, kde pravděpodobně neexistují jiní, než mladí, zdraví, krásní a silní lidé? V reklamě se to možná snese, ale na pracovním trhu a zejména při náboru je něco takového nepřípustné. Protože podle zákona by mělo být měřeno všem uchazečům stejně.
Vylučování kandidátů z důvodu zdravotního stavu či věku proto zakazuje zákon. A nejen to. Třeba i požadavky na příliš dlouhou praxi mohou být diskriminující. Pojďme se proto podívat, kdy a za jakých okolností.
Perfektní zdravotní stav
Hledáme prodavače/čku do lahůdek. Požadujeme perfektní zdravotní stav. Proč je tento inzerát špatně? Protože požadavek dobrého, nebo dokonce výborného zdravotního stavu, případně kondice, je přijatelný pouze u pozic, u kterých je podstatný pro výkon daného povolání. I v takových případech by však měla být podmínka určité úrovně zdravotního stavu odůvodněná. Například: Hledáme člověka do skladu. Práce je fyzicky náročná, proto požadujeme výbornou tělesnou kondici.
Ale například u lehčích manuálních profesích, jako je prodavač/ka nebo třeba uklízeč/ka není k požadování výborného zdravotního stavu až na výjimky, které by měly být opět vysvětlené, důvod.
Tahle práce není pro ženy. Nebo muže
Odkazem na fyzickou kondici mohou někdy argumentovat zaměstnavatelé, když vylučují kandidáty kvůli pohlaví. „Do třísměnného provozu sháníme muže.“
Opět platí, že až na určité výjimky neexistuje důvod, proč mohou některou činnost vykonávat pouze muži nebo pouze ženy. A to ani v případě, že je práce fyzicky náročná. Předpoklad, že by ji ženy nezvládly, je subjektivní a lze ho také považovat za diskriminaci.
Kandidáty a kandidátky by měl zaměstnavatel posuzovat individuálně v dalších fázích výběrového řízení, nikoliv stanovit předem, že síla jednoho pohlaví na práci nestačí.
Neoprávněného předvýběru se však může zaměstnavatel dopustit i v opačném gardu. „Sháníme servírku atraktivního vzhledu.“ Podobné výroky také vylučují jedno pohlaví předem, takže by se s nimi člověk neměl při náboru setkat.
Mladý dynamický kolektiv
Stejně tak nelze zamítat lidi kvůli vyššímu věku. Pokud firmy dávají přednost mladším uchazečům, opět se dopouštějí diskriminace. Požadavek na věk by se neměl objevovat ani v inzerátu. Výjimkou je pouze situace, kdy například režisér shání mladíka do filmu pro konkrétní roli.
Někdy se může požadavek nižšího věku objevovat skrytě. Například znění inzerátu: „hledáme zaměstnance do mladého dynamického kolektivu“ může evokovat, že zaměstnavatel dává přednost mladým kandidátům a starší uchazeče z náboru automaticky vyřadí.
Příliš mnoho praxe
Může ale dojít i k opačné diskriminaci – tedy odmítání uchazečů kvůli jejich nízkému věku. Někdy se jí dopouštějí zaměstnavatelé nepřímo, pomocí požadavku na délku odborné praxe. Také na to ale zákon pamatuje s tím, že tato podmínka musí být objektivně a rozumně odůvodněna. Což může být v některých případech složité zhodnotit. Kritérium délky praxe musí být proto posuzováno individuálně.
Určitá, avšak rozumná délka praxe bývá oprávněná třeba u vedoucí pozice, protože člověk, který by ji měl zastávat, musel pro výkon svého povolání načerpat určité schopnosti a zkušenosti, jako je vedení projektů a lidí.
Naopak nepřiměřená může být délka praxe, pokud je vyžadovaná u nekvalifikovaných manuálních prací, jako je úklid.
Pozor: V některých případech zákon dovoluje zaměstnavateli stanovit jako podmínku dosažení minimálního věku 18 let. A to u pozic, na kterých je nutné uzavřít dohodu o hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty, například drahé zboží nebo hotovost. Minimální věk může zaměstnavatel také požadovat, jestliže pracovník podstupuje v rámci pozice nějaká bezpečnostní rizika, například jako člen ochranky.
Kam se obrátit?
Jestliže se během náboru setkáte s diskriminací, upozorněte na to. Začněte nejlépe u samotného zaměstnavatele, třeba si ani není vědom, že se nějaké diskriminace dopouští. To ho ovšem neomlouvá. Patřičné zákony – Antidiskriminační nebo Zákon o zaměstnanosti – by měl znát.
Své podněty k prošetření diskriminace, a to nejen při náboru, můžete také podat hned ke dvěma institucím: Státnímu úřadu inspekce práce nebo Veřejnému ochránci práv. Oba úřady se případy diskriminace zabývají a podnět k prošetření lze na jejich stránkách podat elektronicky.
Hledáte práci? Vyberte si ze stále nových a nových nabídek na Prace.cz.