Roman Tlustý a jeho spolupracovníci ručně vyrábějí kvalitní kožené opasky, tašky, peněženky a další kožedělné výrobky. Spoléhají na vysokou kvalitu – sami vybírají kůže, látky, spony, ale třeba i dodavatele papírových krabic, ve kterých posílají výrobky zákazníkovi. Před rokem se Roman Tlustý spojil s dalšími spolupracovníky, přestěhoval výrobu do nové dílny, začal přes Facebook komunikovat se zákazníky a výroba se pořádně rozjela. Jak se dostal tam, kde je dnes?
17. 6. 2014
↑ Roman Tlustý se kožedělné výrobě věnuje už přes 30 let.
Prace.cz: Co nejvíce vyrábíte?
Nejčastěji jsou to věci denní potřeby. Peněženky, opasky, brašny na notebooky a obaly na mobily.
Prace.cz: Kolik času tak zabere výroba opasku?
Máme 27 modelů opasků. Jsou opasky, které budu mít hotové za hodinu a opasky, které mě budou stát dva dny práce. Záleží na složitosti, přání zákazníka – jestli si ho přeje s pyramidami, s kováním a podobně.
Prace.cz: Začínal jste sám, dnes zaměstnáváte na patnáct lidí. Jak to u vás na pracovišti funguje?
Pro mne to nejsou zaměstnanci, ale spolupracovníci. Snažíme se vést každého člověka, aby byl kapitalistou. Klasické zaměstnanecké vztahy a to, co člověk očekává od zaměstnání, u nás neplatí. Dopřáváme si určitou míru volnosti a tolerance, ale zároveň i disciplíny. Nepřipadá vůbec v úvahu, aby někdo v práci povolil.
Prace.cz: Jak se ta volnost a tolerance projevuje?
Máme tady třeba děvčata, která mají děti a občas s nimi potřebují zůstat doma. Nebo si je občas můžou přivést do práce. Nesmí se to ale stát zvykem. Přece jen tu máme plno strojů a elektřiny, tak aby se nestal nějaký úraz.
↑ Ručně dělané kožené opasky z dílny Romana Tlustého.
Prace.cz: Pracujete dnes v moc pěkné dílně. Jak jste se sem dostal?
Dílnu jsem stěhoval už několikrát. To, co vidíte, je výsledkem přibližně ročního snažení. Přestěhovat celý provoz je poměrně náročná věc. Po svých zkušenostech si dokážu představit, že stěhování, které stojí poměrně dost peněz, může někoho v podnikání řádně potrápit.
Prace.cz: Co vás na vaší práci nejvíc baví?
Je to takové poslání. V oboru jsem od roku 1981. Kvůli práci jsem se už stěhoval, musel jsem nějak začít. Na chvilku jsem se nechal zaměstnat v barrandovských ateliérech nebo Národním divadle. Pracoval jsem pro různé kožedělné firmy a nakonec jsem si vybudoval vlastní provoz
Prace.cz: Za prací jste se přestěhoval do Prahy. Mají podle vás šanci uspět i lidé z regionů, kteří chtějí vyrábět kvalitní rukodělné výrobky?
Víte, kožedělné odvětví se dělí na několik oblastí. Máte brašnáře, obuvníky, sedláře, řemenáře, čalouníky, řemenáře a další. Každé z těchto řemesel má uplatnění po celé republice. Myslím, že naše země uživí minimálně 10 tisíc lidí, jako jsem já. Pokud se tomu někdo chce věnovat, může podle mne uspět v každém městě nad 20 tisíc obyvatel.
Prace.cz: Uvažoval jste v nějaké těžké chvíli, kdy se nedařilo, že byste se vrátil zpátky do zaměstnaneckého poměru?
Ne. Já jsem v podstatě nezaměstnatelný. Za ta léta, co v oboru funguji, mám příliš mnoho odborných znalostí. Vzdát se – to se tak nedá povědět. Ať dělám, co dělám, pořád mě to vrací zpátky. Řemeslo mě prostě pohlcuje
↑ Spolupracovníky si Roman Tlustý (nahoře uprostřed) pečlivě vybírá.
Prace.cz: Jak se díváte na mladé, kteří vycházejí z učilišť?
Učilišť v našem oboru je strašně málo. Náš obor je v podstatě na konci rozvoje. Mladých v našem oboru moc není. Občas se v opravách nebo menších dílnách uplatní zdravotně postižení. Za posledních dvacet let se na učňovství kašlalo. Dorost není, nejsou vyučení, kterým by bylo kolem třiceti. To chybí a dalších dvacet let chybět bude.
Prace.cz: Když hledáte nového spolupracovníka, jak si ho otestujete?
Ze dne na den to nezjistíme. Není to, jako když si sednete ke klávesnici počítače a jakože něco děláte. Klasicky máme tříměsíční záuční dobu. Pokud se člověk za ty tři měsíce práce neposune, většinou musí odejít. Co se týče řemeslné zručnosti, ta není každému od přírody dána.
Prace.cz: Kam nejdále se vaše výrobky dostaly?
Všude. Máme je po celém světě. Třeba i na Novém Zélandu.
Prace.cz: Před rokem jste přestěhovali výrobu a pořádně jste rozjeli komunikaci se zákazníky na Facebooku. Co plánujete dál?
Službu veřejnosti. Takovou, jaká tu v republice není. To znamená, že pomocí médií a internetu chceme naše výrobky co nejvíce přiblížit veřejnosti. Chceme oživit zanikající obory a vrátit řemeslu noblesu a úctu. Chceme ukázat, že v České republice se dá dobře uživit rukama.
Lenka Mydlová, Prace.cz
Kam dál?
Maminka na rodičovské založila firmu, šije originální doplňky