Paní Bohunka (45) dělá kuchařku od osmnácti a svou práci má stále ráda. Vyučila se v karlovarském Puppu, pak vařila v různých restauracích i ve školní jídelně, kde jako „mladá žába“ šéfovala šedesáti lidem. „Kuchař musí být precizní a neustále se učit. Nemůže odejít z učiliště a myslet si, že s tím vystačí celý život,“ říká Bohunka, co v kuchařině přináší úspěch. Dnes žije v Krkonoších s manželem a dvěma syny, které mají v pěstounské péči.
27. 4. 2016
↑ Paní Bohunka, kuchařka z Krkonoš.
Prace.cz: Zažila jste někdy takovou tu scénu, kdy si host nechá zavolat kuchaře?
Jednou jsem vařila pro skupinu chlapů, kteří přišli, že chtějí ostré jídlo. Já ostré moc nejím, tak se přiznám, že jsem jim to kořenila spíš podle oka, i když se to nemá. A dodneška si pamatuju, jak si nechali zavolat vedoucího a já si říkala: velkej průšvih, velkej průšvih. Jenže oni stáli v dvojřadu a tleskali mi. Na takovéhle chvíle nikdy nezapomenete. Nebo když lidi řeknou: Jo, tady to bylo jako vždycky skvělý, tady se dobře najíme. To je nad všechny finanční odměny.
Prace.cz: Po tolika letech práce kuchařky, doporučila byste mladým lidem, aby se vyučili a šli vařit?
Rozhodně! Naopak si myslím, že mnoho mladých dneska dělá chybu, že i když ve škole mají třeba trojky, čtyřky a i když jsou manuálně zruční, tak raději zamíří na střední školu.
Příběh kuchařky Bohunky
Prace.cz: Takže je práce kuchaře méně náročná?
To se tak nedá říct. Pořád je to kreativní práce, ať už je to běžné vaření nebo aranžování studených mís. To už jsou dnes pracná umělecká díla. Kuchař nemůže být hloupý, musí si umět spočítat porce, jinak mu to lidi prostě nesní. Jednou mi učeň naléval 200 mililitrů mléka do várnice, protože si to přepočítal jako 20 litrů.
↑ Spokojený zákazník vám další tři přivede, ale nespokojený jich deset odradí, říká Bohunka.
Prace.cz: Kuchařku děláte od osmnácti. Lákala vás tahle profese od dětství?
Přiznám se, že kuchařina nebyla moje první volba. Posílala jsem přihlášku na střední pedagogickou školu a přijímačky jsem udělala. Jenže zafungovala tehdejší praxe protekcí a lustrování. Moji rodiče nebyli ve straně, takže jsem se dozvěděla, že: „není vhodné, abych vychovávala socialistickou mládež“. Samozřejmě jsem to obrečela. Možná ze vzteku jsem odmítla obory, které mi nabídli místo učitelství. Otevřela jsem sešit „Kam půjdete na střední školu“ a naslepo zapíchla tužku do stránky. A byla tam kuchařka.
Prace.cz: V čem je dnešní kuchařina jiná proti době, kdy jste začínala?
Dřív jsme byli více závislí na sezóně, dneska si v lednu objednáte čerstvé třešně. Za nás se také hodně dělaly hotovky, vývary se poctivě táhly. U nás se opravdu 365 dní v roce neustále vařil vývar, jeden se dovařil a hned se založil nový. Dneska někde používají práškový vývar, ale to je hned poznat, já to nemám ráda. Kuchař musí být precizní a musí se neustále učit. Nemůže si myslet, že vyjde učiliště a s tím si vystačí celý život.
↑ S mladším synem. S manželem mají dva kluky v pěstounské péči.
Prace.cz: Vyučit se je jedna věc, ale spoustu věcí člověk stejně pochopí až v praxi. Co se vám za ty roky osvědčilo?
Kuchařina se musí dělat s láskou. Pokud to budete dělat jen pro peníze, tak to lidi vycítí. Nikdy nevíte, kdo přijde jako host. Jsou takoví, kteří si stěžují, že je ryba cítit rybou. Někdo neví, že hovězí je z krávy, nebo to nepozná. Vy jako kuchař to musíte umět nejen správně uvařit, ale také dokázat prodat svou práci, občas ji lidem vysvětlit. Důležité je umět hostu vyhovět tak, aby byl opravdu spokojený. Jeden spokojený zákazník vám totiž tři další přivede, ale jeden nespokojený jich deset odradí. A také nesmíte do práce promítat své emoce. I kdyby vám umřela půlka rodiny, jako kuchař to nemůžete dát najevo, protože host nepřišel řešit vaše problémy. Jako kuchař jste naopak částečně i psycholog, protože lidé si s vámi budou chtít povídat.
Prace.cz: Jak poznáte dobrého kuchaře?
Když jsem jako šéfkuchař někoho vybírala, dívala jsem se na jeho osobnost. Protože i když je někdo výborný kuchař, tak pokud si nedá poradit a není to týmový hráč schopný kompromisů, nebude to v týmu klapat. Ve velké kuchyni si musíte všichni sedět. Když jeden kuchař nandává na talíř přílohu a druhý maso, musí se umět domluvit, na kterou stranu přijde co. Jinak jen ztrácejí čas a nejsou sehraní.
Prace: Co byste poradila těm, které teď čeká pohovor na práci kuchaře?
Člověk by ze sebe na pohovoru neměl dělat něco, co není. Řekněte na rovinu, co umíte a co neumíte. Třeba já si byla jistá v české kuchyni. Takže jsem na rovinu řekla, že třeba francouzskou kuchyni jsem nikdy pořádně nedělala, ale naučím se to. Taky nikdy nesmíte pomlouvat předchozího zaměstnavatele. Nechte ostatní, ať si udělají obrázek sami. Když jdete na pohovor, představte si, že jste u kamarádky na kafi. Protože jakmile jste sevření, může se stát, že řeknete nějaký nesmysl nebo si protiřečíte, což nepůsobí dobře. Kuchařina má výhodu, že pokud se dostanete na místo, kde vás to štve, stačí sbalit ranec a posunout se o pár domů dál. Když jste dobrý kuchař, tak práci vždycky najdete a rozhodně si nemusíte nechat všechno líbit.
Prace.cz
Kam dál?
3000 čerstvých nabídek práce pro kuchaře