Dortletka je křehký nadýchaný zákusek, který pradědeček Jaroslavy Michalcové pekl ještě za dob Rakouska-Uherska. Paní Jaroslava starý rodinný recept oživila a otevřela si v Roudnici nad Labem prvorepublikovou cukrárnu. Splnil se jí tím sen. „Cukrářkou jsem se vyučila až v 47 letech,“ říká Jaroslava, která s dortletkou vyhrála i soutěž pro začínající podnikatele Rozjezdy roku.
11. 9. 2014
↑ Jaroslava Michalcová, majitelka cukrárny Dortletka.
Prace.cz: Dortletka je váš rodinný recept pocházející ještě z dob Rakouska-Uherska. Jak vás napadlo, že s ním začnete podnikat po 100 letech?
Recept jsem sice měla „odjakživa“, ale dortletku jsme my doma nikdy nepekli. Věděla jsem, jak chutná, jak vypadá, ale návod, jak ji udělat, mi nikdo nedal. Dědeček a babička zemřeli, když jsem byla moc mladá na to, abych se o tenhle recept blíže zajímala. A když se mi před nějakými 15 lety podařilo recept oživit (metodou pokus-omyl), nutila jsem ji každému, kdo se moc nebránil. Časem se karta obrátila – příbuzní a známí po mně dortletku vyžadovali ke každé příležitosti, až mě napadlo: když chutná tolika lidem, proč se jí nevěnovat naplno? Spousta lidí na Podřipsku si dortletku pamatuje ze svého dětství a to, že si ji teď mohou koupit u mě, jim dělá radost.
Prace.cz: Jak reagovalo vaše okolí, když jste řekla, že budete podnikat?
Měla jsem týden po státnicích a před sebou dopisování bakalářky. Takže okolí se rozdělilo na dva tábory: jedni řekli, že jsem se zbláznila, druzí mě podporovali a pomáhali mi. To byla hlavně rodina, děti a rodiče. Jsem jim za to moc vděčná. Hodně mi ulehčili rozhodování, zda toho jít, či ne.
Prace.cz: Jaká je vaše původní profese? Jste cukrářka, nebo jste se cukrařinu musela doučit?
I když jsem sladkému řemeslu podlehla dávno, cukrářkou jsem se využila až ve 47 letech. K tomu jsem studovala vysokou školu v Ústí nad Labem. Pracovala jsem totiž jako kurátorka práce s veřejností v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, kde jsem vedla mimo jiné dětské výtvarné ateliéry, a proto jsem si zvyšovala kvalifikaci na pedagogické fakultě. Předtím jsem pracovala 14 let jako správce depozitáře a vedoucí průvodcovské služby na státním zámku v Libochovicích, kde jsem zapustila kořeny jako průvodkyně už v 15 letech. To byla moje opravdu srdeční záležitost. Když jsem začala koketovat s myšlenkou, že bych si v budoucnu otevřela cukrárnu, zjistila jsem, že jsou mi všechny studijní výsledky k ničemu, pokud nebudu mít výuční list v oboru cukrář.
↑ Prvorepublikovou cukrárnou si paní Jaroslava splnila sen.
Prace.cz: Je recept na dortletku opravdu původní, nebo jste jej nějak upravila, aby zákusek třeba více vyhovoval současným chutím?
Recept je opravdu původní. V naší rodině se traduje, že pochází z Vídně z doby secese. Spousta lidí, kteří se snaží „poradit“, mě tlačila k tomu, abych zkoušela jiné příchuti, různé zdobení… Ale to by už nebyla ta pravá dortletka z mého dětství. A pamětníci by ji také nepoznali.
Prace.cz: Provozujete krásnou prvorepublikovou cukrárnu v Roudnici nad Labem. Zařídit takový podnik asi nebylo jen tak. Co jste musela zajistit, abyste cukrárnu mohla otevřít?
Měla jsem obrovské štěstí, že jsem nezařizovala zcela novou cukrárnu. Před námi v tomto prostoru již cukrárny byly, ale nějak se jim nedařilo. Proto jsem byla osvobozená od větších stavebních úprav, dohadování se s hygienou a podobně. Vlastně jsem přišla k hotovému, takže jsem otevírala 14 dnů poté, co jsem provozovnu převzala do nájmu.
Prace.cz: V jednom rozhovoru jste si posteskla, že kdybyste věděla, co podnikání obnáší, znovu byste do něj nešla. Co je z vašeho pohledu nejnáročnější?
Nerada bych někoho odrazovala od podnikání. Myslím, že by si to každý měl zkusit. Z mého pohledu je nejnáročnější sehnat spolehlivé a pracovité lidi, kteří s vámi pojedou na stejné vlně. Uchazečů o zaměstnání je spousta, ale málokomu se chce opravdu pracovat na 100 procent. Měla jsem štěstí, že lidé kolem mě jsou pracovití a ti, kterým se zdálo „hodně práce za málo peněz“, odešli sami.
Prace.cz