Pracuji jako dělník na dvousměnný provoz. Přišel za mnou zaměstnavatel s tím, že od příštího měsíce budeme ráno chodit na 6:00 místo na 7:00. Lze se proti tomu nějak bránit? Jak je to vůbec v zákoníku práce s rozvržením pracovní doby? 
Na dotaz čtenáře odpovídá JUDr. Ondřej Preuss z webu Dostupný advokát:
Pracovní dobu určuje zaměstnavatel
Pracovní dobu stanovuje vždy zaměstnavatel, který určuje začátek a konec směn. Dbá přitom určitých zákonných limitů (například povinných přestávek) a také bezpečnosti práce. Jsou v zásadě čtyři modely rozvržení pracovní doby:
1. Rovnoměrné rozložení pracovní déby
Jinak řečeno: běžná pracovní doba
Směny jsou naplánované každý týden stejně, zaměstnanec pracuje například od pondělí do pátku od 9:00 do 17:00. V jednom týdnu je možné odpracovat maximálně 40 hodin (bez přesčasu).
2. Nerovnoměrné rozložení pracovní doby
Jinak řečeno: krátký a dlouhý týden
Každý týden může být pracovní doba rozvržena trochu jinak. Sleduje se tedy nikoliv maximální počet hodin v jednom týdnu, ale průměrná doba za takzvané vyrovnávací období. To může být i velmi dlouhé (max. 26 nebo i 52 týdnů). Průměrná pracovní doba nesmí v součtu opět přesáhnout 40 hodin.
Přesto nemůže zaměstnavatel požadovat nepřetržitou práci v jednom týdnu a pak třeba nabízet volno v druhém týdnu. Existují totiž povinné přestávky mezi směnami a další omezení.
Jak při rovnoměrném, tak při nerovnoměrném rozložení pracovní doby je zaměstnavatel povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejméně dva týdny předem. Zaměstnanec se proti však němu nemůže bránit. Takže je nutné ho dodržovat a přijít do práce i například v časnější hodinu.
3. Pružná pracovní doba
Při pružném rozvržení si zaměstnanec sám volí začátek a konec, ale je povinen být na pracovišti v základní pracovní době. Například je stanoveno, že musí být každý všední den na pracovišti mezi 10:00 a 15:00. Zda však přijde v sedm ráno a pak brzy odejde, nebo naopak dorazí do práce až na desátou a pracuje do večera, zaměstnavatel již neřeší.
Opět se zde pracuje s průměrnou týdenní pracovní dobou, která musí být alespoň ve vyrovnávacím období naplněna (26, resp. 52 týdnů po sobě jdoucích).
4. Konto pracovní doby
Konto pracovní doby smí být zavedeno jen kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem. Zaměstnavatel určí vyrovnávací období (opět maximálně 26/52 týdnů). Zaměstnanci náleží stálá mzda (minimálně 80 % průměrného měsíčního výdělku).
V praxi je to z pohledu nařízení směny systém nejvstřícnější k zaměstnavateli. Zaměstnanec je povinen dostavit se vždy v podle předepsaného harmonogramu směn, ovšem to, jak dlouho na pracovišti setrvá, se odvíjí od momentální potřeby zaměstnavatele.
Pokud tedy například po několika hodinách dojde práce, kterou má zaměstnanec vykonávat, směna může být ukončena. Zrovna tak případě, že během směny vyvstane další potřeba pracovní činnosti, zaměstnanec bude na pracoviště znovu povolán.
JUDr. Ondřej Preuss, Ph.D. Autor je advokát a provozovatel webu Dostupný advokát, který nabízí služby zejména v pracovním právu, ale i dalších právních oblastech. Právní služby poskytují prostřednictvím tohoto webu pouze advokáti.